S Vojtou jsem začala spolupracovat v září 2022. Vztah postupně nabíral na důvěře a šlo poznat, že Vojta se snaží na svůj výstup z výkonu trestu připravit co nejlíp. Během půlročního setkávání se ve věznici jsme se mohli s Vojtou lépe poznat a byl rád, že má s kým sdílet své obavy. Často jsme mluvili o jeho rodině a vztazích, které má s jednotlivými členy. Jeho největší obavou byl vztah s otcem, se kterým se v minulosti často hádali. V rámci naší spolupráce jsem se snažila s Vojtou o tom hovořit a ukázat mu, že je schopný vztahy s otcem vylepšit.
Vojta dal do spolupráce v rámci mentoringu všechno. Jeho velká motivace byla vidět i během setkání s jeho rodinou, která byla hodně přínosná i pro mě samotnou. Setkání bylo zajímavé, hodně podnětné, ale i vyčerpávající. Všichni zainteresovaní si totiž uvědomovali, co je „ve hře“. Vojta, ale i jeho rodiče a sourozenci mi dali cenné informace pro další spolupráci. Bylo zajímavé sledovat, jak rozdílné obavy mají jednotliví členové rodiny. A bohužel bylo znát velkou nedůvěru vůči samotnému Vojtovi. Pochyby a obavy přehlušily podporu, což jsem já jako mentorka vnímala špatně, na druhou stranu jsem se snažila pochopit jejich nedůvěru.
Po výstupu z výkonu trestu probíhalo všechno ukázkově. Vojta se se mnou zkontaktoval, nastínil mi své plány na nejbližší dny a domluvili jsme si osobní schůzku. Z Vojty bylo cítit, že je pod velkým tlakem, i když já jsem z něj měla pocit, že tlak si na sebe dělá sám. Hodně jsme si o tom psali a mluvili.
Aktuálně komunikace polevila a Vojta se na chvíli odmlčel. Komunikaci se postupně snažím obnovovat a v nejbližších dnech chci navrhnout další osobní setkání. Chci Vojtovi vrátit motivaci a chuť pokračovat tím správným směrem. A taky mu pomoct uvědomit si, že „zakopnout“ v životě může každý.