V tomto týdnu jsme v České republice přivítali čtyři norské kaplany, aby v rámci projektu Podané ruce mentora realizovaného Vězeňskou duchovenskou péčí za podpory Norských fondů sdíleli své zkušenosti z praxe.

V rámci návštěvy jsme absolvovali prohlídku Věznice Vinařice, setkání s vedením Vězeňská Služba ČR ve Věznici Pankrác a sdílení zkušeností s českými mentory v prostorách SENNO, které za tímto účelem poskytnula Rada dětí a mládeže hlavního města Prahy a Česká rada dětí a mládeže. Ve středu jsme absolvovali návštěvu ženské Věznice Světlá nad Sázavou a pražského arcibiskupství s prohlídkou prostor Pražského hradu. Včera jsme navštívili Věznice Valdice a dnes se naši hosté již vrací zpět domů.

Všechny nás spojuje chuť pomáhat odsouzeným vracet se zpět do běžného života a je milé slyšet příklady péče o konkrétní klienty ať už z české nebo norské strany. Shodli jsme se, že finanční či materiální podpora je sice po propuštění potřeba, ve výsledku je to ale o osobním zájmu mentora nebo jiného pracovníka, který má vliv na to, zda se reintegrace podaří.

Na webu https://podanerucementora.cz/ najdete o našem projektu další zajímavé informace.

Projekt Podané ruce mentora realizuje Vězeňská duchovenská péče za podpory Norských fondů na celkem 4 věznicích.

Mentorský tým se rozrostl o dva mentory – 1 mentorku a 1 mentora. Máme z toho radost a ukazuje to také na skutečnost, že v mentoringu spatřují pracovníci smysl.

Do této chvíle máme s klienty uzavřených 36 smluv.

6 smluv bylo předčasně ukončeno (2 dostali další trest, a tudíž se časově nevešli do projektu,  1 po pár setkáních nespatřoval ve spolupráci s mentorem smysl,  u dvou byla spolupráce ukončena proto, že klient s mentorem nespolupracoval, v jednom případě musela být spolupráce ukončena proto, že klient vykazoval známky závažného psychiatrického onemocnění). Ve věznici dobíhá spolupráce se 13 odsouzenými, 17 je již na svobodě. I když je mentorská služba v projektu nastavena jednotně, práce s propuštěnými vězni na svobodě probíhá velmi různě. 

Daří se rozvíjet pěknou a plodnou spolupráci, která vzájemně těší mentora i klienta. 

Daří se udržovat spolupráci v módu „mentor se ozve, klient se ozve“ a dál nic. 

Daří se klienta motivovat k práci na sobě za cenu někdy velmi únavné a obdivuhodné práce mentora. 

S pár klienty – i přes dobře rozjetou spolupráci ve věznici – se spolupráce nedaří. Klienti se rozhodli jít vlastní cestou, často v tom hrají roli drogy. Všichni klienti ví, že jejich mentoři tu nejsou pro to, aby je hodnotili,  soudili nebo kontrolovali, ale aby nebyli na rozhodování v životě sami. Dveře mají nadále otevřené, třeba se někteří během té šestiměsíční doby po propuštění vrátí.

Kristýna Čobanová – zástupce hl. mentora

Projekt „Podané ruce mentora“ se daří ve Vazební věznici Olomouc uskutečňovat podle předpokladů. V současné době je do projektu zapojeno 34 klientů, se kterými je uzavřena Smlouva o poskytování mentoringu. S klienty pracuje 7 školených mentorů. Ke dni sepsání této dílčí zprávy projekt řádně ukončilo již 8 klientů, a to po uplynutí půlročního období mentoringu po jejich propuštění. Zároveň svoje působení v projektu ukončilo 9 klientů a to z různých důvodů – nepropuštění z vězení po projednané žádosti o podmínečné propuštění z VTOS, přemístění klienta do jiné věznice a ztráta kontaktu s klientem, a také z důvodu přerušení kontaktů klienta s mentorem po podmínečném propuštění z výkonu trestu ze strany klienta. Odsouzení, kteří vykonávají trest ve Vazební věznici Olomouc jsou všichni zaměstnaní a v naprosté většině si podávají žádost o podmínečné propuštění před uplynutím řádné doby uloženého trestu. Okresní soud v Olomouci, který žádosti klientů projektu projednává, ne vždy této žádosti vyhoví a odsouzeného na svobodu nepropustí. Z tohoto důvodu je s klientem po vzájemné domluvě ukončena smlouva o jeho účasti v projektu, protože další nárokový termín pro podání žádosti o propuštění z výkonu trestu je v převážné většině stanoven na dobu, když již nemůže být splněna podmínka doprovázení klienta po půl roku propuštění, a to z důvodu celkového ukončení projektu „Podané ruce mentora“ k 30. 4. 2024.

Situace ve Vazební věznici Olomouc je v rámci projektu specifická právě z toho důvodu, že odsouzení si v naprosté většině podávají žádosti o podmínečné propuštění z výkonu trestu, kdy nelze předem přesně stanovit termín projednání této žádosti okresním soudem, ani určit konečné rozhodnutí soudu v této záležitosti. Okresní soud při projednávání jednotlivých žádostí o propuštění odsouzených, kteří jsou zařazeni do projektu „Podané ruce mentora“, k této skutečnosti přihlíží, stejně i ke spolupráci Probační a mediační služby Olomouc s hlavním mentorem projektu, ale tyto skutečnosti nejsou v dané věci určující. Při celkovém hodnocení úspěšnosti projektu „Podané ruce mentora“ ve Vazební věznici Olomouc je třeba k této specifické situaci přihlédnout a zohlednit ji.

Mentoři společně s hlavním mentorem a odborným pracovníkem se pravidelně setkávají jednou za čtvrt roku k dílčímu vyhodnocení spolupráce s jednotlivými klienty a k předávání si vzájemných zkušeností. Také spolupráce se zaměstnanci Vazební věznice Olomouc v rámci projektu je na vysoké úrovni. Ze strany vazební věznice je nutné po dohodě respektovat podmínky stanovené pro vstup mentorů (eskortní dny, pracovní doba klientů, účast či doprovod zaměstnanců). Při dílčím vyhodnocení projektu je možné zhodnotit, že stanovené podmínky projektu se daří plnit.

Otto Broch, hlavní mentor

Projekt v prostředí Věznice Jiřice se dostal již do předposlední fáze, kdy dobíhá služba mentorek s klienty, kterým se blíží ukončení trestu ve věznici. Někteří z oslovených a začleněných do projektu, jsou v prostředí věznice v pracovním procesu v nejrůznějších pracovních zařazeních, a tím vlastně se i spolupodílejí na umořování pohledávek, které mají vůči svým dětem a další závazky, které se snaží plnit.

Poskytovaná služba probíhá ve všedních dnech, i v prázdninovém čase, ale jsou i kolegyně které přijíždějí o víkendech, kdy klienti nejsou v pracovním zařazení na venkovních pracovištích. 

Odezva od klientů je vnímána spíš kladně, i celková vstřícnost, po rozhovorech, se takové empatie klientům v ostatních poskytovaných službách nedostává.

Setkávání s klienty probíhá ve výslechových místnostech, v centrální budově Věznice Jiřice, přičemž jsou klienty z dalších budov naváděni což také kvitujeme ze strany zaměstnanců ostrahy.

V těchto týdnech završujeme naši práci v prostředí věznice, a dál se budeme soustředit na druhou část projektu která se už přesouvá do společnosti, a zařazení do běžného života.                                                           

Pavel Porochnavec – hlavní mentor

Již do své druhé poloviny vstoupil projekt Norských fondů „Podané ruce mentora“, podporující vězněné osoby před jejich výstupem z výkonu trestu a v prvních šesti měsících po propuštění v životě na svobodě ve Vazební věznici Olomouc.

V současné době je do tohoto projektu zapojeno 32 klientů ve vězení, nebo již propuštěných, se kterými pracuje skupina sedmi mentorů. Na začátku projektu bylo mentorů celkem 10, ale někteří z nich svoji činnost již ukončili. Také někteří vězni po svém propuštění z projektu vystoupili – celkem 6 osob. Přesto je tento projekt velice úspěšný. Výborná spolupráce s Vazební věznicí Olomouc, skvělá skupina mentorů, kteří profesně i lidsky na vysoké úrovni konají svoji práci, a především klienti, kteří k projektu zodpovědně přistupují a jsou za podporu a pomoc opravdu vděčni. To vše napomáhá k úspěšnému plnění tohoto projektu.

Dobrých příkladů je mnoho. Například Filip, který když se nemohl opakovaně dovolat své mentorce, když z projektu odešla, kontaktoval přes pracovnici Probační a mediační služby hlavního mentora projektu z důvodu, aby v něm mohl pokračovat. Někteří z propuštěných vězňů již tento projekt řádně ukončili. Jakub i Miroslav si našli práci v zahraničí, výborně spolupracovali po celou dobu s mentorem a podařilo se jim vyřešit problémy, na které by možná sami nestačili. Miroslav byl v letošním roce také pokřtěn a biřmován, když předtím byl osm let – po dobu svého věznění – v katechumenátu.

Každý mentor má na starosti 4 – 5 klientů, kterým pomáhá. V květnu 2023 se uskutečnilo bilanční setkání mentorů, kteří hodnotili svoji zkušenost po ročním fungování projektu. Všichni jednomyslně vyjádřili velice kladné hodnocení a dobrou spolupráci se svými klienty. Jediným důvodem lítosti bylo to, že projekt „Podané ruce mentor“a má omezenou dobu trvání do května roku 2024 a dobrá zkušenost mentorů i důležitá pomoc lidem propouštěných z vězení bude muset skončit. Všem zúčastněným pak patří veliké poděkování.

Mgr. Otto Broch, hlavní mentor

Ve čtvrtek 18.5 jsme se opět sešli v silném zastoupení na věznici Odolov, abychom pracovali s našimi klienty. Někteří ve věznici byli od rána, jiní přišli až odpoledne. Na konci dne jsme odcházeli „za ploty“ unavení , ale spokojení, že naše práce má smysl.  Držíme palce všem našim klientům a doufáme, že jim naše podpora a pomoc pomůže k novému startu.

Na fotce zleva Mgr. Olga Klimešová, Mgr. David Smetana, Mgr. Petra Bílá a Ing. Jana Řezníčková.

Je to rok, co jsem se stala součástí projektu, který mi od samotného počátku dával velký smysl. Pokud se mám ohlédnout za uplynulým rokem, byl to rok plný víry, naděje, ale také zklamání, že to s některými nevyšlo úplně podle prvotních představ.

Ráda bych se tak zmínila o jedné spolupráci s odsouzeným, který mě motivuje se na projektu podílet i přesto, že to někdy není jednoduché. S Petrem jsem začala spolupracovat na podzim minulého roku. Do spolupráce jsem vstupovala s vědomím, že Petr nemá na svobodě téměř žádnou oporu. Kladla jsem si tak otázku, kde najít odrazový můstek, který Petra posune někam dál, nikoliv zpět do výkonu trestu.

V průběhu pravidelných setkání se mi s Petrem podařilo vybudovat důvěrný vztah, na kterém se dalo dobře stavět. Hledali jsme společně možnosti, jakým směrem se po propuštění ubírat. Vzhledem k Petrově věku jsem na základě vzájemné domluvy oslovila dům na půl cesty, který mi přislíbil pro Petra místo. Nešlo si nevšimnout, že je Petr plný očekávání, ale také obav, jaké to v novém prostředí s novými lidmi bude. Snažila jsem se být Petrovi oporou a připomínala jsem mu, že naše spolupráce s propuštěním nekončí.

V dubnu se podařilo a Petr zvládl v den propuštění jet sám přes půl republiky do místa sociální služby. V současné chvíli je Petr v domě na půl cesty necelé dva měsíce. Má tam zajištěnou práci a je od září přihlášen na střední odborné učiliště. Byla jsem ho také osobně navštívit a zároveň jsme v pravidelném telefonickém kontaktu.

Velkým tématem je pro mě osobně správné nastavení osobních hranic, ale o tom třeba někdy příště. Závěrem chci říct, že někdy klientům stačí vědět, že tu pro ně někdo je. Někdo, kdo je dokáže pochválit a podpořit v tom, aby neztráceli naději a věřili. Petrovi tímto držím palce, aby se mu to podařilo.

Je neděle dopoledne a já jsem na cestě za jedním ze svých klientů, pro kterého jsem v projektu mentorkou. Jde o klienta, který byl před pár měsíci propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. S klientem jsem začala spolupracovat již půl roku před jeho propuštěním, kdy jsem za ním jezdila 
do věznice a dnes už se spolu setkáváme ve skutečném světě venku – ,,na svobodě“. Hovoříme spolu 
o životě, problémech, se kterými se potkává, radostech a starostech a vlastně o všem, o čem sám mluvit chce a potřebuje. Řešíme spolu situace, na které nechce být sám a chce se o ně podělit. Sedíme spolu v kavárně, na lavičce nebo se jen tak procházíme městem a pořád mluvíme. Z části jsem také navázala kontakt s klientovou rodinou, o které rád mluví. 

Po těch pár měsících se už celkem známe, a tak je vidět, co dokáže čas. Zpočátku jsem si zrovna u tohoto klienta, nebyla jistá, co by mu mentoring mohl nabídnout, ačkoli prvotní potřeby klienta byly úplně jiné. Vůbec jsem nevěděla, co bude po výstupu, zda jeho zájem o spolupráci přes projekt bude trvat i nadále, ale dnes už mohu říct, že pro nás oba to je určitě velká a nová zkušenost. S klientskou prací mám několikaletou zkušenost, ale v roli mentora jsem se ocitla poprvé a je to pro mě také výstupem z mé komfortní zóny. Najednou je to jenom o tom být člověkem, který naslouchá. 

Mnohdy se setkávám s reakci lidí, že vlastně tomu vůbec nerozumí, proč jsem si vybrala osoby s trestní minulosti. Ptají se mě, proč jim obětuješ svůj čas? A já jen odpovídám, že jsem už od mala byla vedena k tomu, že každý z nás si zaslouží druhou šanci a pomocnou ruku. A já jsem ochotná tu svoji podat bez toho, abych soudila. Každý z nás dělá chyby a je jen na daném člověku, jestli se dokáže ze svých chyb poučit či nikoli. Selhat můžeme všichni – vždycky. Dělám to ráda, učím se novým situacím, poznávám u toho nové lidi, kteří častokrát nemají nikoho jiného, kdo by zde pro ně byl, vyslechl je nebo jim třeba jenom řekl svůj názor, když si nejsou jistý a podal jim pomocnou ruku v tom, že jim ozřejmí věci, kterým v životě nerozumí. 

Zatím nemohu posoudit, jak moc úspěšný náš projekt bude, jelikož jsme teprve v polovině, ale jsem si jistá, že se určitě najde někdo, komu třeba Váš zájem, zpráva, telefonát či informace, kterou někomu dáte, může nejenom zlepšit den, ale třeba i správně nasměrovat jeho další konání. Věřím, že po tom všem, budu mít alespoň dobrý pocit, že jsem tady pro člověka, který to v danou chvíli potřeboval, byla a mohla na tomto světě udělat kousek dobra. Nezapomínejme na to, že každý z nás má právo na nový začátek.

S Vojtou jsem začala spolupracovat v září 2022. Vztah postupně nabíral na důvěře a šlo poznat, že Vojta se snaží na svůj výstup z výkonu trestu připravit co nejlíp. Během půlročního setkávání se ve věznici jsme se mohli s Vojtou lépe poznat a byl rád, že má s kým sdílet své obavy. Často jsme mluvili o jeho rodině a vztazích, které má s jednotlivými členy. Jeho největší obavou byl vztah s otcem, se kterým se v minulosti často hádali. V rámci naší spolupráce jsem se snažila s Vojtou o tom hovořit a ukázat mu, že je schopný vztahy s otcem vylepšit.

Vojta dal do spolupráce v rámci mentoringu všechno. Jeho velká motivace byla vidět i během setkání s jeho rodinou, která byla hodně přínosná i pro mě samotnou. Setkání bylo zajímavé, hodně podnětné, ale i vyčerpávající. Všichni zainteresovaní si totiž uvědomovali, co je „ve hře“. Vojta, ale i jeho rodiče a sourozenci mi dali cenné informace pro další spolupráci. Bylo zajímavé sledovat, jak rozdílné obavy mají jednotliví členové rodiny. A bohužel bylo znát velkou nedůvěru vůči samotnému Vojtovi. Pochyby a obavy přehlušily podporu, což jsem já jako mentorka vnímala špatně, na druhou stranu jsem se snažila pochopit jejich nedůvěru.

Po výstupu z výkonu trestu probíhalo všechno ukázkově. Vojta se se mnou zkontaktoval, nastínil mi své plány na nejbližší dny a domluvili jsme si osobní schůzku. Z Vojty bylo cítit, že je pod velkým tlakem, i když já jsem z něj měla pocit, že tlak si na sebe dělá sám. Hodně jsme si o tom psali a mluvili.

Aktuálně komunikace polevila a Vojta se na chvíli odmlčel. Komunikaci se postupně snažím obnovovat a v nejbližších dnech chci navrhnout další osobní setkání. Chci Vojtovi vrátit motivaci a chuť pokračovat tím správným směrem. A taky mu pomoct uvědomit si, že „zakopnout“ v životě může každý.

Projekt Podané ruce mentora je v tuto chvíli již za půlkou. Naprostá většina plánovaných klientů je do projektu zapojena a mentoři ví, jak na to. I o tom jsme minulý týden mluvili na setkání hlavních mentorů v pražské kanceláři VDP. Ale nejen o tom.

Sešli jsme se v kanceláři hlavního kaplana, většina prezenčně, ostatní skrze vzdálené připojení. Přivítali jsme mezi sebou i Jakuba Fraje, našeho finančního manažera. Během trvání projektu došlo ke změně na postu předsedy Vězeňské duchovenské péče. Pavla Zvolánka nahradila naše milá kolegyně Kristýnka Čobanová. To s sebou nese několik formálních změn týkajících se projektu – např. v tom, že se změní poslední podpis na žádostech o sociální výpomoc. Výkonný výbor VDP tyto formální náležitosti projedná na svém nejbližším jednání. 

Dalším tématem našeho setkání bylo sdílení o tom, jak se nám vede konkrétní spolupráce s našimi klienty. Zdá se, že všechny nás trápí stejný problém – totiž to, že nadšení a zapálení pro věc během výkonu trestu značně ochabuje po propuštění. Narážíme na to, že projekt počítá s tím, že do jisté míry budeme klienty kontrolovat, zda se jim daří řešit to, co jsme identifikovali jako problém při tvoření individuálního plánu. Naše podobná zkušenost ovšem ukazuje, že zatímco během trestu si klienti uvědomují rizika a stojí o nějakou formu pomoci, po odchodu z vězení je pro ně jednodušší vrátit se ke známým stereotypům. Přesto máme naději, že alespoň části klientů budeme moci ukázat nějakou jinou cestu a že pomoc, kterou jim nabízíme, využijí k novému začátku.

Po roce vidíme, že některé postupy práce by bylo třeba pro případné pokračování projektu definovat jinak, ale že rozhodně má smysl pomáhat. Projekt jako takový hodnotíme jako přínosný a zvažujeme, jak tuto důležitou činnost vykonávat i po jeho skončení.

Přeji nám všem hodně síly, invence i trpělivosti, abychom to dotáhli.

Mgr. Jana Matulíková, projektová manažerka